April 3rd, 2016

Kamenashi Kazuya - Emerald

Pramínek vlasů sis odhrnula z tváře. Ty ruce. Ta tvář. Ty rty.
Zamiloval jsem se do očí, které září i ve tmě.

Léto… Pod hvězdnou, tmavě modrou oblohou.
Hleděli jsme na oceán, jenž odhalil měsíční svit.

Podzim… Pod jasnou oblohou po procházce.
Smutné myšlenky zaplavily mou mysl. Vpálím si tvůj obraz do paměti.

Snažím se trucovat a zároveň se bavit, protože tehdy jsme v našich srdcích něco objevili. Ručičky na hodinkách pořád tikají.

Zima… Scenérie, jenž jsi spatřila za světla.
Tvůj dech se nové ráno obarvil na bílo.

Jaro… Vyhřívám se na slunci. Jakmile se probudím,
vidím krásné okvětní lístky a tvou usměvavou tvář.

Oba půjdeme kamkoliv
kráčet napořád po nekonečné cestě.

Neviditelná vzdálenost mezi tebou a mým srdcem se propojí,
když se roční období začnou střídat od znova. V té době se do tebe opět zamiluju.

Ve tmě.